Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

	Cesta do Evropské unie
Svazek :	7. ZÁKLADNÍ DOKUMENTY EVROPSKÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY
Část :	I. DOKUMENTY RADY EVROPY
Kapitola :	B. Evropská charta místní samosprávy

Text:(Europe charter of local self-government

Charte Européenne de l´autonomie locale)

Série evropských úmluv č. 122, vydáno 15.10.1985, vstup v platnost 1.9.1988, k 1.7.1996 celkem 28 signatářů, Česká republika se k této úmluvě dosud nepřihlásila

(K úmluvě byl vydán Komentář Evropské charty místní samosprávy, který nepředstavuje závazný výklad textu Charty, nicméně napomáhá porozumět jejím ustanovením.)

Níže podepsané členské státy Rady Evropy

jsouce toho názoru,

že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany a realizace ideálů a principů, jež jsou jejich společným dědictvím;

že jedním z prostředků k dosažení tohoto cíle je sjednání dohod v oblasti správy;

že místní orgány jsou jedním z hlavních základů jakéhokoli demokratického systému;

že právo občanů podílet se na řízení veřejných záležitostí je jedním z demokratických principů, jež jsou uznávány všemi členskými státy Rady Evropy;

jsouce přesvědčeny,

že právě na místní úrovni může být toto právo nejsnáze vykonáváno;

že místní orgány se skutečnými pravomocemi mohou zajistit výkon správy, který by byl jak efektivní, tak blízký občanům;

jsouce si vědomy, že ochrana a posilování místní samosprávy v různých evropských zemích je důležitým příspěvkem k formování Evropy, založené na principech demokracie a decentralizace moci;

trvajíce na tom, že podmínkou výše uvedeného je existence místních orgánů, jejichž rozhodovací složky byly demokraticky ustanoveny a které požívají vysoké míry autonomie, pokud jde o jejich odpovědnost, způsoby a prostředky realizace této odpovědnosti a k tomu potřebné zdroje;

se shodují na následujícím:

Smluvní strany se cítí být vázány následujícími články způsobem a v rozsahu, vyplývajícím z článku 12 této Charty
Princip místní samosprávy musí být uznáván zákonodárstvím příslušné země a v případě potřeby také ústavou.
1. Místní samospráva je výrazem práva schopnosti místních orgánů, v mezích daných zákonem, v rámci své odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva regulovat a řídit podstatnou část veřejných záležitostí.

2. Toto právo je vykonáváno radou nebo shromážděním, jejichž členové jsou svobodně zvoleni tajným hlasováním na základě přímého, rovného a všeobecného volebního práva; zvolený orgán si může ustanovit výkonný orgán, který je mu odpovědný. Toto opatření nesmí v žádném případě omezit možnost shromáždění občanů, referenda nebo jakékoli jiné formy přímé účasti občanů tam, kde to dovoluje zákon.

1. Základní pravomoci a odpovědnost místních orgánů jsou dány ústavou nebo zákonem. Toto ustanovení však nebrání tomu, aby místním orgánům nemohly být v souladu se zákonem svěřeny pravomoci a odpovědnost pro zvláštní účely.

2. Místní orgány v rámci zákona mají plné právo uplatňovat svoji iniciativu ve všech záležitostech, které nejsou vyňaty z jejich kompetence nebo které nejsou v kompetenci jiného orgánu.

3. Za správu veřejných záležitostí budou odpovídat zejména ty orgány, které mají nejblíže k občanům. Stanovení odpovědnosti jinému orgánu musí odpovídat rozsahu a povaze úkolu, požadavkům efektivnosti a hospodárnosti.

4. Místní orgány mají plné a výlučné pravomoci. Tyto pravomoci nesmějí být zpochybněny nebo omezovány žádným dalším - centrálním či regionálním - orgánem s výjimkou případů stanovených zákonem.

5. Tam, kde jsou pravomoci na místní orgány delegovány centrálními či regionálními orgány, jsou místní orgány oprávněny - podle možností - přizpůsobit jejich výkon místním podmínkám.

6. S místními orgány jsou, pokud je to možné, ve stanoveném čase a stanoveným způsobem projednávány otázky plánování a rozhodování ve všech záležitostech, které se jich bezprostředně týkají.

Změny hranic místních územních jednotek nesmějí být provedeny bez předchozího projednání s dotčenými jednotkami, popřípadě bez referenda tam, kde to dovoluje zákon.
1. Bez újmy vůči obecnějším právním normám, místní orgány si mohou určovat své vnitřní správní struktury, aby se co nejlépe přizpůsobily místním potřebám a zajistily efektivní řízení.

2. Pracovní podmínky zaměstnanců místní správy by měly být takové, aby dovolily nábor vysoce kvalifikovaných lidí, podle zásluh a schopností; za tímto účelem se umožňuje zvyšování kvalifikace, odměňování a služební postup.

1. Podmínky pro činnost místních volených zástupců umožňují svobodný výkon jejich funkcí.

2. Je třeba počítat s přiměřenou finanční náhradou výdajů, spojených s výkonem úřadu, s kompenzací ušlých příjmů a s odpovídajícím sociálním zabezpečením.

3. Jakékoli funkce a činnosti, které se jeví jako neslučitelné se zastáváním místní volené funkce, musí být stanoveny zákonem nebo základními právními zásadami.

1. Jakýkoli správní dozor nad místními orgány může být vykonáván pouze způsobem a v případech stanovených ústavou nebo zákonem.

2. Jakýkoli správní dozor nad činností místních orgánů se zaměřuje zásadně na její soulad se zákonnými a ústavními principy. Jestliže je to účelné, správní dozor může být vykonáván vyššími orgány, jde-li o úkoly, jejichž provádění bylo přeneseno na místní orgány.

3. Správní dozor místních orgánů je vykonáván tak, aby byla zajištěna proporce mezi mírou zasahování kontrolního orgánu a důležitostí zájmů, které má chránit.

1. Místní orgány mají právo v rámci vnitrostátní hospodářské politiky na odpovídající vlastní finanční zdroje, s nimiž mohou v rámci svých pravomocí volně disponovat.

2. Finanční zdroje místních orgánů jsou úměrné odpovědnosti, kterou jim vymezuje ústava a zákon.

3. Alespoň část finančních zdrojů místních orgánů pochází z místních daní a poplatků, jejich výši mohou místní orgány v mezích zákona určovat.

4. Finanční systém zajišťující zdroje pro místní orgány by měl být natolik různorodý a životaschopný, aby umožnil jejich průběžnou adaptaci na reálný vývoj nákladů, spojených s jejich fungováním.

5. Ochrana finančně slabších místních orgánů je důvodem pro vznik institutu, který by zajišťoval finanční vyrovnávání nebo přiměřená opatření, určena ke kompenzaci důsledků nerovnoměrného rozdělení potenciálních finančních zdrojů a finančních nákladů, které musejí zajišťovat, takové postupy nebo opatření nesmějí zmenšovat svobodu volby, které místní orgány mohou uplatňovat ve sféře vlastní odpovědnosti.

6. S místními orgány musí být řádně projednán způsob přidělených přerozdělovaných zdrojů.

7. Pokud je to možné, dotace pro místní orgány by neměly být účelově vázány. Poskytování dotací by nemělo omezovat základní svobodu místních orgánů provádět svoji vlastní politiku v rámci své jurisdikce.

8. Ve věci získávání úvěru na kapitálové investice mají místní orgány v mezích zákona přístup na národní kapitálový trh.

1. Místní orgány jsou oprávněny při výkonu svých funkcí spolupracovat, případně se v mezích zákona sdružovat s jinými místní orgány za účelem zabezpečování záležitostí společného zájmu.

2. Právo místních orgánů stát se členem sdružení, která chrání a rozvíjejí jejich společné zájmy, resp. mezinárodního sdružení místních orgánů, musí být uznáno každým státem.

3. Místní orgány jsou oprávněny za podmínek, které mohou být vymezené zákonem, spolupracovat se svými partnery v jiných státech.

Místní orgány mají právo na soudní prostředky při volném výkonu svých pravomocí a respektování takových principů samosprávy, které jsou zakotveny v ústavě nebo v zákonech.
1. Každá strana je zavázána alespoň dvaceti odstavci první části této Charty; přinejmenším deset z nich musí být vybráno z následujících odstavců:
· článek 2,
· článek 3, odstavec 1 a 2
· článek 4, odstavec 1, 2 a 4
· článek 5,
· článek 7, odstavec 1
· článek 8, odstavec 2
· článek 9, odstavec 1, 2 a 3
· článek 10, odstavec 1
· článek 11.

2. Každý smluvní stát při uložení listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení Charty, musí oznámit generálními tajemníkovi Rady Evropy vybrané odstavce ve smyslu prvního odstavce tohoto článku.

3. Každý stát může oznámit v kteroukoli pozdější dobu generálními tajemníkovi, že se cítí být vázaný jakýmkoliv dalším odstavcem této Charty, který již nebyl akceptován v souladu s ustanovením odstavce 1 tohoto článku. Takové následné oznámení bude považováno za integrální součást ratifikace, přijetí či souhlasu Charty daným státem, a bude mít stejný účinek jako od prvního dne měsíce následujícího po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne, kdy generální tajemník obdrží toto oznámení.

Principy místní samosprávy obsažené v této Chartě se vztahují na všechny druhy místních orgánů na území signatářských států. Všechny státy však zároveň mohou při uložení svých ratifikačních listin, listin o přijetí či schválení, specifikovat kategorie místních či regionálních orgánů, na něž hodlají působnost Charty omezit nebo které hodlají z působnosti Charty vyjmout. Každá strana může zahrnou také další kategorie místních nebo regionálních orgánů v rozsahu Charty s tím, že to bude následovně oznámeno generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
Každý stát bude poskytovat generálními tajemníkovi Rady Evropy všechny závažné informace týkající se zákonů a dalších opatření tak, aby bylo možno uvést je do souladu s principy Charty.
1. Tato Charta je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy. Je předmětem ratifikace, přijetí či souhlasu. Ratifikační listina, listina o přijetí či schválení bude uložena u generálního tajemníka Rady Evropy.

2. Tato Charta nabývá účinnosti první den měsíce následujícího po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne, kdy čtyři členské státy Rady Evropy vyjádří souhlas se závazky Charty v souladu s ustanoveními předchozího odstavce.

3. Pokud jde o členský stát, který následně vyjádří souhlas se závazky Charty, nabývá Charta účinnosti první den měsíce následujícího po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne uložení listinu o ratifikaci, přijetí či schválení.

1. Každý stát může při podpisu či uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení či přístupu specifikovat území, na něž se tato Charta bude vztahovat.

2. Každý stát může kdykoliv později rozšířit území, na něž se Charta vztahuje, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy; v prohlášení se specifikuje dané území. Na takovém území vstoupí Charta v účinnost první den měsíce následujícího po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne, kdy generální tajemník obdrží prohlášení.

3. Jakákoli deklarace učiněná ve smyslu předchozích dvou odstavců a týkající se území v ní specifikovaných, může být odvolána oznámením adresovaném generálnímu tajemníkovi. Odvolání vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty ode dne, kdy generální tajemník toto oznámení obdrží.

1. Kterákoli strana může vypovědět tuto Chartu kdykoli po uplynutí pětiletého období ode dne, kdy v tomto státě Charta vstoupila v platnost. Generální tajemník Rady Evropy musí být vyrozuměn šest měsíců předem. Taková výpověď neohrožuje platnost Charty v ostatních zemích za předpokladu, že zbývající smluvní strany jsou nejméně čtyři.

2. Kterákoli strana může kdykoliv v souladu s ustanovením předchozího odstavce vypovědět kterýkoli odstavec první části Charty, kterou přijala s tím, že zůstává vázána počtem odstavců a těmi ustanoveními, která jsou uvedena v článku 12, odstavec 1. Smluvní strana, která na základě výpovědi nějakého odstavce již nesplňuje požadavky článku 12, odstavce 1, se bude považovat za stranu, která vypověděla celou Chartu.

Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy:
a) každý podpis;
b) uložený jakékoliv ratifikační listiny, listiny o přijetí či o schválení;
c) jakékoli datum o vstupu Charty v platnost v souladu s článkem 15;
d) jakékoli oznámení obdržené v souvislosti s ustanovením článku 12, odstavců 2 a 3;
e) jakékoli oznámení obdržené v souvislosti s ustanovením článku 13;
f) jakékoli další rozhodnutí, oznámení nebo sdělení vztahující se k této Chartě.

Na důkaz čehož nížepodepsaní majíce k tomu řádné zmocnění podepsali tuto Chartu.

Dáno ve Štrasburku dne 15. října 1985 v jazyce francouzském a anglickém, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie každému členskému státu Rady Evropy.