Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

V důsledku neexistence přímých kompetencí se ministři jednotlivých zemí, zodpovědní za bydlení, nesetkávají v rámci Rady ministrů, ale na neformálních schůzkách, kde je kladen důraz především na výměnu zkušeností, srovnatelnost statistických dat apod. Soudní dvůr řeší otázku bydlení jen zřídka (za zmínku stojí např. jen jednání z roku 1986, řešící rovný přístup občanů členské země k subvencím na bydlení, či jednání z roku 1988, řešící rovnost přístupu k bydlení v rámci volného pohybu pracovních sil nejen pro zaměstnance, ale i pro samostatně výdělečně činné osoby).

Uvedené skutečnosti však v žádném případě neznamenají, že by EU (resp. celý integrační proces) neovlivňovala sféru bydlení Výraz sféra (oblast) bydlení používáme v této studii v širokém slova smyslu, tj. k zastřešení výrazů bytová politika i trh s byty. Současně vycházíme z předpokladu, že obě tyto složky (bytová politika a trh s byty) budou sjednocovacím procesem ovlivňovány, aniž bude možné a účelné dopady do nich jednoznačně oddělit. v členských zemích. Z průběhu integračního procesu je naopak patrné, že vliv EU na sféru bydlení se zvyšuje, a to přímým i nepřímým způsobem.

K posilování nepřímých vlivů dochází dlouhodobě, v důsledku postupné integrace, jejíž součástí je i rozšiřování oblastí, do nichž EU zasahuje a které s bydlením více či méně souvisí. Jedná se především o sociální oblast, regionální politiku, politiku v oblasti životního prostředí a samozřejmě celkovou hospodářskou politiku. V těchto oblastech půjde např. o strukturální změny hospodářské činnosti, kapitálový trh, sbližování některých forem financování a fiskálních postupů (např. daň z přidané hodnoty ve stavebnictví), či některá opatření sociální politiky, a to i pokud jde o specifické skupiny obyvatel. Půjde také o faktory, vznikající ve spojení s regionální politikou a podporou ekonomicky slabých oblastí a měst. V neposlední řadě to budou i další společná opatření, ekologické normy a legislativa v péči o životní prostředí, energii, přírodní zdroje apod. Tímto způsobem se bude nadále vytvářet rámec, který bude jistým způsobem ovlivňovat jinak autonomní sféry bydlení v jednotlivých členských zemích.

V této souvislosti můžeme zmínit tři příklady, ilustrující již delší dobu působící vliv sjednocující se Evropy v sociální oblasti na bytovou politiku:

- Posilování sociální a ekonomické soudružnosti, formulované jako jeden z hlavních cílů Maastrichtské smlouvy, je výrazně spojováno s řešením problému bezdomovectví a s důrazem na potřebu dostatečného množství cenově dostupných bytů.

- Komisař Evropské komise, zodpovědný za sociální politiku, je od roku 1989 pověřen úkolem monitorovat politiku v oblasti bydlení v členských zemích.

- Rada ministrů vyhlásila v roce 1989 rezoluci zaměřenou na boj proti sociálnímu vyloučení (social exclusion) Termín “sociální vyloučení” je používán k popisu situace, která vzniká v důsledku nedostatečného přístupu určité skupiny lidí ke vzdělání, zdravotní péči, vhodnému bydlení apod. Životní podmínky těchto lidí, determinované výše uvedenými faktory, vedou k celkovému snížení kvality života a k takovému životnímu způsobu, který tyto lidi následně “vylučuje” ze společenství ostatních lidí a tím opět snižuje jejich životní šance - v zaměstnání, v rodinném životě apod. Zajištění odpovídajícího bydlení je v rámci boje proti sociálnímu vyloučení velmi důležité, ale samo o sobě nestačí; klíčový je v této souvislosti široký (multidimenzionální) přístup, zahrnující i možnost vzdělání, pracovní příležitosti atd. , v níž bylo apelováno na členské země, aby zabezpečily rovný přístup obyvatelstva ke vzdělání, pracovním příležitostem, zdravotní péči a bydlení. Na tuto rezoluci bylo navázáno některými konkrétními programy, týkajícími se přímo bydlení (např. Program revitalizace upadajících městských oblastí).

Souvislost bytové a sociální politiky v integračním procesu ostatně dokladuje tzv. “Bílá kniha” (vydána v roce 1994 pod titulem “Evropská sociální politika”), pojednávající o úloze sociální politiky v dalším vývoji EU. Kniha o 10 kapitolách se odvolává v úvodu na článek 2 "Smlouvy o Evropské unii" podepsané v Maastrichtu, v němž se uvádí, že úkolem bude: "podporovat sladěný a vyvážený rozvoj všech hospodářských aktivit, udržitelný růst bez inflace, který bere ohled na životní prostředí, vysoký stupeň konvergence hospodářské výkonnosti, vysokou míru zaměstnanosti a sociální ochrany, růst životní úrovně a kvality života i hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu členských států". Bílá kniha: 1994, str.10. V VI. kapitole knihy v § 20 se výslovně uvádí již zmíněná úloha bydlení v boji proti sociálnímu vyloučení ze společnosti a význam činností spojených s bydlením jako zdroje pracovních míst.

Pokud se přímých vlivů týká, materiály EU uvádějí, že některé přímé vlivy na bytovou politiku budou vycházet z legislativy týkající se např.:

- pravidel pro zadávání veřejných zakázek,

- profesionální kvalifikace a uznávání oprávnění architektů a projektantů,

- zjišťování dopadu investičních činnosti na životní prostředí,

- ochrany zdraví a bezpečnosti a únosné míry hluku v bydlení i ve stavebním procesu,

- ručení za patřičné vlastnosti výrobků i služeb,

- předpisů o stavebních výrobcích a materiálech apod.

Např. ve zmíněném stavebnictví se více uplatní soutěž firem ze všech 15 zemích a pohyb pracovních sil, nové formy průmyslové kooperace, normy a jiné technické specifikace stavebních výrobků a jejich certifikace. Příkladem integrace v této oblasti je Směrnice Rady ES z 21. prosince 1988 o aproximaci zákonů, předpisů a administrativních opatření týkajících se stavebních výrobků (89/106/EEC), která se, tak jako jiné směrnice tohoto druhu, realizuje v právu členských zemí zavedením vlastních zákonů, předpisů a administrativních ustanovení a představuje jednu ze závazných forem legislativy EU. Uvedená směrnice o stavebních výrobcích a její přílohy definují základní požadavky na stavební výrobky, způsob harmonizace norem a zavádění tzv. Evropských technických schválení a "atestace shody", jakož i podmínky pro schválení institucí pověřených v tomto směru certifikací, inspekcí a zkušebními procedurami.

Výše uvedené přímé i nepřímé vlivy EU na sféru bydlení v jednotlivých členských zemích budou podrobněji rozebrány v jedné z dalších kapitol. Na tomto místě však považujeme za vhodné připomenout, že integrace ve sféře bydlení v nejširším slova smyslu (či lépe řečeno koordinace aktivit) má v evropském prostoru hlubší kořeny i širší záběr, než ten, který je přímo spojen se současnou EU a jejími institucemi. Podívám-li se zpět do historie, nalezneme zde některé aktivity, které nejen že jsou určitým předstupněm dnešní všeobecné integrace, ale jsou dokonce orientovány přímo na bydlení. Jedná se např. o:

- Podporu sociálního bydlení pro horníky a dělníky pracující v ocelářském průmyslu (od roku 1954, pod záštitou The European Coal and Steel Community),

- program zaměřený na zlepšování bytových podmínek migrantů (od roku 1977),

- program zaměřený na zlepšování bytových podmínek handicapovaných dělníků (od roku 1997).

Zmíněné programy jsou ve všech případech orientovány na finanční pomoc, poskytovanou formou zvýhodněných půjček či grantů. Kromě nich je významné také předávaní zkušeností a realizace výzkumných a pilotních projektů, které však představují formu spíše nepřímých integračních vlivů.
Výčet sjednocujících aktivit v oblasti bydlení by nebyl úplný, kdybychom opominuli činnost nejrůznějších nevládních institucí a organizací, které k propojení Evropy ve vybraných oblastech bydlení také přispívají. Z našeho hlediska mají význam především ty, které patří přímo do systému EU, tj. např. Eurostat, nebo ECMF (European Community Mortgage Federation). Dění ve sféře bydlení v členských zemích EU však ovlivňují i organizace, které jsou spojeny s celým evropským prostorem, či jej dokonce překračují. Jedná se např. CECODHAS (Evropský styčný výbor pro sociální bydlení), o organizaci zvanou FEANTSA (která je zaměřena na problematiku bezdomovectví), či o ENHR (Evropská síť pro výzkum bydlení), tedy organizace, které mají významný podíl na předávání zkušeností z oblasti bydlení mezi evropskými zeměmi.