Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Bude nás zde zajímat o jaký předpoklad jde a jaká je jeho právní povaha.

V právu se označují předpoklady tohoto druhu zpravidla jako právní domněnky. Za právní domněnku se považuje obecně okolnost, s níž právní řád spojuje určité právní následky, a to bez ohledu na to, zda je tato okolnost skutečně vyvolala či nikoliv.

Takovou právní domněnkou je např. domněnka otcovství v rodinném právu. Uvedená domněnka svědčí muži, který měl s matkou dítěte pohlavní styk v době, od které neprošlo od narození dítěte méně než 180 dnů a více než 300 dnů, a to bez ohledu na to, zda tento muž v konkrétním případě biologickým otcem dítěte je či není.

Právní domněnky jsou dvojího druhu, a to právní domněnky vyvratitelné a nevyvratitelné.

Zatímco u právních domněnek vyvratitelných lze důkazem skutečného stavu věcí jejich platnost vyvrátit (ve shora uvedeném příkladu lze domněnku otcovství vyvrátit provedením krevní zkoušky), u domněnek nevyvratitelných to právní řád nepřipouští.

Vrátíme-li se k předmětu naší analýzy, tedy k předpokladu bezpečnosti výrobků, lze takový předpoklad nalézt v preambuli směrnice Rady ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se bezpečnosti hraček (88/378/EHS), kde se uvádí, že se o hračkách dá předpokládat, že jsou shodné se základními požadavky na jejich bezpečnost, jestliže jsou ve shodě s těmi harmonizovanými normami, které byly publikovány v Ústředním věstníku Evropských společností.

V čl. 5 odst. 1 pak zmíněná směrnice uvádí, že členské státy musí předpokládat, že hračky nesoucí označení CE uvedené v čl. 11 této směrnice jsou ve shodě se všemi ustanoveními této směrnice, včetně postupů prokazování shody citovaných v článcích 8, 9 a 10.

Podle čl. 5 odstavec 2 téže směrnice pak musí členské státy předpokládat, že hračky, u nichž výrobce nepoužil normy, nebo jí použil jen částečně nebo pro něž takové normy neexistují, se shodují se základními požadavky, pokud obdržely certifikát ES o typové zkoušce a jejichž shoda se schváleným modelem byla certifikována upevněním označení CE.

Uvedené příklady hovoří o třech různých předpokladech, i když jde o předpoklady věcně příbuzné. Jedná se o:

· předpoklad bezpečnosti hraček (tj. jejich shody se základními požadavky na bezpečnost), jsou-li ve shodě s harmonizovanými normami publikovanými v Ústředním věstníku ES,
· předpoklad, že hračky nesoucí označení CE jsou výrobky, které jsou ve shodě s touto směrnicí,
· předpoklad, že hračky, pro jejichž výrobu nebyly použity technické normy, ale které obdržely certifikát o typové zkoušce a jejichž shoda se schváleným modelem byla vyznačena upevněním označení CE, jsou bezpečné (shodují se základními bezpečnostními požadavky na ně touto směrnicí kladenými).

Mají-li tyto předpoklady povahu právních domněnek, a lze předpokládat, že mají, je třeba zjistit, o jaké domněnky jde, tedy zda jde o domněnky vyvratitelné nebo nevyvratitelné.

Jak již bylo uvedeno, směrnice ukládají členských státům vycházet z toho, že zde takové předpoklady jsou, z čehož vyplývá pro státy přidružené k Evropské unii nutnost přijmout takovou národní legislativu, která by takové domněnky zavedla. O tom, jakou povahu zmíněné předpoklady či domněnky mají mít, však texty směrnic, které jsou k dispozici, nic neříkají a patrně ani nic říci nemohou.

Zda půjde o předpoklady či domněnky vyvratitelné nebo nevyvratitelné, bude totiž záležet především na tom, jak platná právní úprava v jednotlivých státech vymezí odpovědnost za způsobené škody, resp. jak stanoví povinnost uhradit škodu způsobenou nebezpečností výrobku.

O povaze uvedených právních domněnek budou tedy rozhodovat předpisy soukromého práva a nikoliv předpisy správní, které úpravu technické harmonizace z předpisů práva Evropské unie převezmou.

Konkrétně tedy půjde o to, jak jednotlivé státy upraví povinnost toho, kdo uvedl výrobek na trh, nahradit škodu, která bude tímto výrobkem způsobena spotřebiteli, jestliže šlo o výrobek, který byl označen certifikačním označením, osvědčujícím jeho shodu s technickými požadavky na bezpečnost.

Půjde též o otázku, do jaké míry se může subjekt uvádějící výrobek na trh, spoléhat na certifikaci provedenou soukromým subjektem, jak to předpokládá nový přístup.

Nástroje, kterých používá Evropská unie k odstraňování obchodních překážek v jejím vnitřním prostoru, by zřejmě neměly mít v jednotlivých členských státech rozdílný dopad. Totéž lze obdobně požadovat i pro státy k Evropské unii přidružené. Proto by řešení naznačených otázek mělo být všude shodné.

V případě, že by byla právní domněnka bezpečnosti certifikovaného výrobku vyvratitelná, mohlo by to v jistém smyslu oslabit celý složitě budovaný systém, jehož cílem je odstranit překážky obchodování s takovými výrobky.

V konkrétním případě by totiž mohl soud rozhodnout, že výrobek, označený formálně jako bezpečný, bezpečný není a výrobce, který před tím absolvoval certifikační proces a byl v dobré víře v jeho výsledek, by se ocitl v pozici škůdce se všemi důsledky s tím spojenými.

To by mohlo snížit důvěru v certifikované výrobky i ve značku shody, které se přitom používá.

V případě, že by šlo do domněnku nevyvratitelnou, by mohlo na druhé straně při selhání systému, tedy při vadném osvědčení shody, dojít k poškozování spotřebitelů, protože by ve sporu o náhradu škody před soudem neuspěli.

Směrnice Rady 83/189/ES sice na takové případy pamatuje, avšak jen v tom směru, že ukládá členskému státu vadnou harmonizovanou normu stáhnout. To je však opatření správní povahy, které se navíc bude provádět ex post, tedy až potom, co k poškození spotřebitele došlo a nemělo by mít proto vliv na spor o náhradu škody před stažením normy vzniklé. To znamená, že by poškozený spotřebitel ve sporu o náhradu škody stejně neuspěl.

Pokusme se nyní vyjádřit, pokud možno formálně přesně, situaci, kdy daný subjekt zakoupil na trhu vadný, byť certifikovaný výrobek a utrpěl tím škodu, a to pro obě možné varianty, tedy jak pro případ, kdy by certifikace výrobku zakládala domněnku jeho bezpečnosti, která je vyvratitelná, tak pro případ, že by šlo o domněnku nevyvratitelnou.

Subjektem, který na trhu výrobek zakoupil, může být buď obchodník, který s těmito výrobky obchoduje a který si je opatřuje od výrobce nebo dovozce, anebo přímý spotřebitel, který výrobek koupil od uvedeného obchodníka.

Jednotlivé podmínky označíme jako pi; (i = 1, 2 ... n).

V prvním případě bude platit:

Jestliže výrobce zajistil předepsaným způsobem certifikaci jím vyrobeného výrobku, což bylo formálně vyjádřeno použitím označení shody na výrobku (p1), uvedl tento výrobek na trh (p2), daný subjekt od obchodníka výrobek koupil (p3), kupec při použití výrobku utrpěl škodu mající původ v nebezpečnosti tohoto výrobku (p4), obchodník odmítne kupci k jeho žádosti nahradit škodu mu vzniklou (p5),kupec se obrátí žalobou o náhradu škody na soud (p6) a soud zjistí, že v daném případě ke škodě skutečně došlo ze shora uvedené příčiny (p7), pak soud odsoudí výrobce k náhradě vzniklé škody (S).

V tomto případě budou pro rozhodování soudu relevantní pouze podmínky p3 až p7. K podmínkám p1 a p2 soud přihlížet nebude.

V druhém případě by soud naopak vycházel ze skutečnosti p1 a žalobu poškozeného by zamítl.

V prvním případě by úprava odpovědnosti za škodu a úprava certifikace výrobků zůstaly navzájem nepropojeny, v druhém případě by byly naopak vzájemně spojeny.

Je zřejmé, že by přijetí té či oné varianty výkladu ovlivnilo postavení i dalších účastníků tržních vztahů, tedy nejen postavení obchodníka a spotřebitele, který si výrobek od něho koupil, nýbrž i postavení výrobce a postavení subjektu, který prováděl certifikaci.

V případě, že by zmíněná domněnka bezpečnosti výrobku byla vyvratitelná, mohl by obchodník, který byl odsouzen k náhradě škody, požadovat náhradu škody jemu tím vzniklou na výrobci, který mu nebezpečný výrobek prodal nebo na dovozci, od něhož výrobek převzal.

V opačném případě, tedy v případě nevyvratitelnosti uvedené domněnky, by tento postup v úvahu nepřicházel a škodu by nesl spotřebitel sám, bez možnosti hojit se na tom, kdo mu nebezpečný výrobek prodal. Otevřená by ovšem zůstala odpovědnost subjektu, který v daném případě provedl certifikaci výrobku a připustil, aby výrobek byl označen značkou shody.