Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

1. Mezinárodní dokumenty

V Dohodě o zřízení WTO je technický předpis definován jako dokument, který mimo jiné určuje charakteristiku výrobků nebo k nim se vztahující postupy a výrobní metody, včetně vhodných administrativních ustanovení, jejichž dodržování je závazné. Gramatickým výkladem můžeme dojít k závěru, že termín závaznost se vztahuje pouze na vhodná administrativní opatření. Podle vysvětlivky k termínu norma tzn. technická norma, která zní: Pro účely této Dohody jsou normy definovány jako nezávazné a technické předpisy jako závazné dokumenty, lze učinit závěr, že technické předpisy mají povahu obecně (nikoliv individuálně) závazných dokumentů. Vysvětlení termínu závaznost však není upraveno.

Dohoda o Evropském hospodářském prostoru formu, obsah, závaznost či nezávaznost technického předpisu obecně neupravuje. Je možné vyslovit názor, že jde pouze o souhrnné označení právních aktů ES s technickým obsahem.

Použití termínu technický předpis při transformaci Evropské dohody do právního řádu České republiky sdělením Ministerstva zahraničních věcí nelze považovat za vytvoření nového právního nástroje ve smyslu čl. 78 a 79 Ústavy České republiky a § 2 zákona č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů. Právním předpisem moci výkonné jsou dosud v České republice vedle zákonů pouze nařízení vlády a vyhlášky ministerstev a ostatních správních úřadů vydané na základě a v mezích zákona.

Instrukce ISO/IEC č. 2/19912) rozlišuje mezi termínem předpis (regulation) a termínem technický předpis (technical regulation). Předpis je dokument stanovující právní závazné normy (pravidla) přijatá orgánem moci. Technický předpis je předpis stanovující technické požadavky.

2. Komunitární dokumenty

Při analýze formální stránky technického předpisu je třeba, pokud jde o komunitární dokumenty, vycházet ze tří hledisek - legislativního, harmonizačního a informačního.

Z hlediska legislativního lze dojít k názoru, že žádné ze zmocňovacích ustanovení zakládajících úmluv, jako primárních pramenů komunitárního práva (čl. 14 ECSC, čl. 189 EC, čl. 161 EURATOM neobsahuje termín technický předpis jako termín pro právní akt ES. V textech právních předpisů ES (sekundární prameny práva) se však termín technický předpis vyskytuje.

Z uvedeného lze odvodit, že termín technický předpis neoznačuje zvláštní druh právních předpisů ES, tzn., že technický předpis není z tohoto hlediska právním předpisem ES.

Z hlediska harmonizačního jde především o Rezoluci o novém přístupu k technické harmonizaci a technickým normám. Rezoluce (její doplněk 3.2) upravuje vztah spolupráce mezi legislativou a normalizací, tj. vztah mezi směrnicemi založenými na článku 100 (100a) Smlouvy ES, obsahujícími základní bezpečnostní požadavky a technickými specifikacemi, které nejsou závazné a udržují si statut dobrovolných technických norem. Při úpravě tohoto vztahu nebyl termín technický předpis použit. Byl však použit v dodatku 3.1 Závěry o normalizaci, při určení principů evropské normalizační politiky.

Z hlediska informačního je definice termínu technický předpis dána směrnicí Rady 83/189/EHS, a to pouze pro účely této směrnice. Tato směrnice zahrnuje pod technické předpisy normativní a nenormativní dokumenty členských států. Pro potřeby informačního procesu má tento termín smíšenou povahu.

3. Národní dokumenty (Česká republika)

a) Právní předpisy České republiky jsou upraveny, z hlediska stanovení formy, zákonem č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů. Tato úprava termín technický předpis nezná.

Základní znaky právního předpisu jsou zejména:

· písemná forma,
· forma státem uznaná,
· legislativní proces jeho vzniku,
· zmocněný a zodpovědný legislativní orgán,
· musí obsahovat právní normy, tj. pravidla chování, která jsou závazná a vynutitelná,
· musí být veřejně dostupný (publikovaný),
· platnost a účinnost.

V praxi dozorových orgánů státní správy se právní předpisy s technickým obsahem nepřesně označují termínem technické předpisy, aniž to zpětně ovlivňuje jejich právní státem stanovenou formu. Rovněž tak se termínu technický předpis používá pro právní předpisy, které odkazují na technickou normu, a to zejména proto, že v České republice byly technické normy právně závazné a byly považovány za právní předpisy sui generis.

b) Nezávazné technické dokumenty

V praxi odborných institucí, zejména z oblasti elektrotechniky a plynárenství jsou vydávány nezávazné technické dokumenty, které jsou označovány jako technické předpisy nebo technická pravidla. Jejich znaky lze určit takto:

· písemná forma,
· obsahují aplikaci přírodních (fyzikálních) zákonů na výrobní technologii, tj. technická pravidla, zejména pak požadavky na bezpečnost výrobků, jejich spolehlivost a účelnost,
· jsou vydávány soukromoprávními institucemi,
· jejich proces není upraven právními předpisy,
· forma není státem stanovena.

Tyto nezávazné technické předpisy nebo technická pravidla nelze označit, na základě určení jejich znaků, za právní předpisy, jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí..

Závěr k otázce formální stránky technického předpisu:

Z rozboru vyplynulo, termín technický předpis se nepoužívá výhradně k označení obecně závazných právních předpisů.

V této souvislosti je nutné se podrobněji zabývat definicemi podle těchto dvou dokumentů:

· Definice technického předpisu podle Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), která přiřazuje k technickému obsahu prvek závaznosti. Prvek závaznosti, který je znakem právní normy, však sám o sobě není dostatečným důvodem pro to, aby technické předpisy mohly být ztotožňovány s předpisy právními.
· Definice technického předpisu použitá ve směrnici č. 83/189/EHS, která podřazuje pod termín technický předpis zákony, předpisy, dobrovolné dohody. je definicí otevřenou a upravenou výlučně pro potřeby informačního procesu. Podle této definice lze pod termín technický předpis podřadit i předpis právní, zejména obsahuje-li technické prvky. Nelze však ztotožnit termín technický předpis s termínem právní předpis, neboť termín technický předpisů je touto směrnicí pojat mnohem šířeji.