Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Preambule Úmluvy dále připomíná skutečnost, že většina smluvních států již přikročila formou bilaterálních nebo subregionálních dohod ke vzájemnému uznávání diplomů, avšak bez ohledu na to hodlají tyto státy rozšířit dosažené výsledky na celý evropský region a podpořit tak mobilitu osob, výměnu myšlenek, vědomostí a vědecko-technických zkušeností. Setkáváme se již zde se zásadou, obsaženou později ve směrnici 85/384/EHS, že totiž uznávání studií nebo diplomů nemůže poskytovat zahraničním studentům širší práva nežli příslušejí studentům poskytujících států, a konečně Úmluva deklaruje úmysl UNESCO věnovat se vypracování mezinárodní úmluvy o uznávání a platnosti titulů, hodností a diplomů udělených vysokými školami a výzkumnými zařízeními ve všech zemích.

Úmluva pro své účely definuje základní pojmy:

* Uznávání vysokoškolského vysvědčení, diplomu nebo hodností získaných v zahraničí znamená jejich přijetí příslušnými orgány jednoho smluvního státu jako platného dokladu a poskytnutí jeho nositeli práv, které mají osoby prokazující se srovnatelným národním diplomem nebo vysvědčením.

Uznání diplomu, vysvědčení nebo hodnosti může sloužit jako podklad pro možnost zahájit studia na vysoké škole nebo v zahájeném studiu pokračovat, stejně jako kdyby zájemce byl majitelem srovnatelného diplomu, vysvědčení nebo hodnosti získaných v příslušném smluvním státě. Zároveň ovšem toto uznání nemá za cíl osvobodit držitele zahraničního diplomu, vysvědčení nebo hodnosti od povinnosti vyhovět podmínkám platným pro přijetí na příslušnou vysokou školu nebo jiného zařízení přijímajícího státu.

Pokud jde o uznání zahraničního diplomu, vysvědčení nebo hodnosti pro výkon zaměstnání, pak se jím uznává profesionální příprava pro výkon příslušné práce. Ani v tomto případě nemá uznání za cíl osvobodit držitele zahraničního dokladu od nutnosti vyhovět dalším podmínkám, které mohou být požadovány příslušnými orgány pro výkon profesionální činnosti, o kterou jde.

V této souvislosti je zdůrazněna zásada že uznání diplomu, vysvědčení nebo hodnosti by nemělo ve druhém smluvním státě poskytovat držiteli širší práva než ta, jichž by požíval v té zemi, kde mu byl vydán doklad o dosaženém vzdělání.

Hlavní cíl Úmluvy, totiž optimální využití všech zdrojů, které jsou k dispozici v oblasti výchovy a výzkumu, je poměrně podrobně pojednán v samostatné části, přičemž je akcentováno řešení problémů srovnávání a rovnocennosti mezi vysokoškolskými hodnostmi a diplomy tak, aby bylo usnadněno vzájemné uznávání studia na vysokých školách a dosažené kvalifikace. Jako dílčí, nicméně zásadní, je uvedena potřeba vypracování a přijetí jednotné terminologie a hodnotících kritérií, co by usnadnilo aplikaci systému schopného zajistit srovnatelnost zápočtových jednotek, studijních předmětů a diplomů.

Vedle institucionálních a procedurálních ustanovení, která mají nepopiratelnou důležitost pro fungování mechanismů systému, avšak netýkají se merita věci, jíž se ve studii zabýváme, stojí za zmínku ještě požadavek vytvoření spolehlivého informačního systému, který by umožnil shromažďování, analýzu, třídění a následné poskytování informací týkajících se uznávání vysokoškolských studií, diplomů a hodností a informací shromážděných národními, subregionálními, regionálními a mezinárodními orgány, především Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.

Závěr:

Přes svoji obecnost - Úmluva má obecnou platnost bez vazby na určitou konkrétní vymezenou profesi nebo odbornost - jsou zásady obsažené v Úmluvě cenné jednak jako vodítko při uplatňování principů vzájemného uznávání dokladů o dosažené vysokoškolské kvalifikaci v konkrétních případech neupravených jiným speciálně zaměřeným dokumentem (jako představuje např. směrnice 85/384/EHS), jednak mohou přispět ke sjednocování aplikace zásad vzájemného uznávání mezi obory, a to i těmi, v nichž speciální úprava existuje.