Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Na úvod si dovolím použít výstižnou charakteristiku ústavního práva od prof. Pešky1): “Ústavní právo plyne z potřeby svorníku nad veřejným životem, svorníku nad celým právním řádem ......” Ačkoli existují ústavy psané i nepsané, ústavy ve formálním i materiálním smyslu, obsah úpravy těchto souborů právních norem má mnoho společných rysů. Základní úprava ústavy se soustřeďuje na strukturu a organizaci moci ve státě, systém moci a dělbu moci. Dále ústava upravuje základní hodnoty společnosti. Nezbytnou součástí ústavy, alespoň ve formálním smyslu, jsou základní lidská práva a svobody. Ústava je ve většině států (vyjma Velké Británie) nadřazena všem zákonným i podzákonným předpisům v hierarchii národního právního řádu. Její postavení, např. dle čl. 112 Ústavy České republiky, je součástí ústavního pořádku, je dáno její právní silou a je podloženo složitějším legislativním procesem při přijímání v parlamentu. Zároveň ústava hraje roli sjednocujícího článku celého národního právního řádu. Tímto je ústava také jednotícím prvkem celé společnosti, který se opírá o jistotu a stabilitu právních principů. Dalo by se předpokládat, že se ústavy jednotlivých členských států EU dostanou do konfliktu s dynamickým procesem evropské integrace. Tento rozpor ovšem nebude tak veliký, jak by se na první pohled zdálo.2) Po podrobném seznámení se s právem ES (viz kapitola 4) je nutno zdůraznit, že mnoho oblastí zůstává nadále v působnosti jednotlivých států. Mezi tyto oblasti lze zařadit i strukturu a organizaci státních orgánů, tedy oblast patřící do ústavního práva.

Důvodem je dosavadní právní povaha EU jako společenství států, které by se dalo spíše přirovnat ke konfederaci, která je založena smlouvou mezi suverénními státy (o právní povaze EU viz. kapitole 3). Ovšem budoucí vývojové tendence se štěpí do dvou proudů, a sice směrem k unii na jedné straně, či směrem k federaci na straně druhé.

Druhým důvodem, který rozptýlí naše obavy z potlačení role ústavního práva členských států při organizaci společenských vztahů v ES, je ta skutečnost, že ochrana lidských práv a základních svobod je součástí právního řádu ES. A to na základě uznání aktů Rady Evropy o lidských právech za součást obecných zásad práva ES. EU dále prohlašuje, že respektuje národní identitu svých členských států, jejichž politický systém je založen na zásadách demokracie.3)

V současné srovnávací právní teorii4) najdeme tyto znaky současných ústav:

- vzrůstá význam mezinárodního práva, jehož obecně uznávané normy tvoří dnes součást všech ústav demokratických států

- vliv na ústavu moderního evropského státu má sjednocovací proces v Evropě, hlavně rozvoj práva ES a jeho nadústavnost, které se postupně bude měnit v ústavní právo ES.

Ústavní právo prochází v současnosti internacionalizací, zvláště pak v oblasti lidských práv.5) Východiskem současných ústav je nadále suverenita států, ale tato zásada tvoří problematický činitel v souvislosti se vznikem ES. Po druhé světové válce se v demokratických ústavách objevují při nejmenším ustanovení o nadřazenosti obecných pravidel mezinárodního práva. Některé ústavy dokonce stanoví nadřazenost mezinárodního práva nad ústavou (např.: holandská ústava). Obecně lze říci, že ústavy obsahují koncepci převzetí (recepce) mezinárodního práva do vnitrostátního práva, ať již cestou transformace, adaptace nebo inkorporace (viz. např. článek 10 Ústavy ČR).