Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Zásada volného pohybu zboží je jedním z hlavních pilířů vnitřního trhu Evropské unie. Tuto zásadu vytvářejí především následující prostředky:

) odstranění všech dovozních a vývozních cel a dávek s rovnocenným účinkem jako cla mezi členskými státy ES a
) odstranění kvantitativních omezení při dovozu a vývozu zboží mezi členskými státy, jakož i jakýchkoli opatření s rovnocenným účinkem jako kvantitativní omezení mezi členskými státy ES (čl. 9 - 37 Smlouvy o založení Evropského společenství, dále jen Smlouva ES).

Důležité je, že tato pravidla platí i pro zboží ze třetích států, které se dostalo do volného oběhu v členských státech ES (čl. 9 odst. 2 Smlouvy ES), tzn. i pro zboží, které bylo vyvezeno do EU z České republiky.

Uváděná ustanovení Smlouvy ES o volném pohybu zboží směřují proti opatřením členských států ES, která by mohla vytvářet překážky vzájemného obchodu. Přitom se ukazuje, že největšími překážkami v praxi nejsou cla a kvantitativní omezení, nýbrž tzv. technické překážky obchodu, které vyplývají z rozdílných předpisů jednotlivých států zejména v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti občanů, jakož i ochrany spotřebitele a životního prostředí, aj. Jde zejména o předpisy upravující technické parametry výrobků i existující certifikační, inspekční a kontrolní procedury k ověřování technických parametrů. Tyto předpisy často brání vzájemnému obchodu mnohem účinněji než cla a kvantitativní omezení.

Volný pohyb zboží je i jedním ze základních principů Evropské dohody (ED), která předvídá vytvoření oblasti volného obchodu v přechodném období v maximálním trvání 10 let. Budoucí zóna volného obchodu předpokládá rovněž odstranění cel, kvót a dalších opatření s obdobným účinkem. Pokud jde o vývoz průmyslových výrobků z ČR do EU, Evropská dohoda stanoví k tomuto účelu následující prostředky:

· zrušení resp. postupné odbourání dovozních cel a poplatků s rovnocenným účinkem na výrobky mající původ v ČR; a
· zrušení kvantitativních omezení a opatření s účinkem rovnocenným kvantitativním omezením na dovoz výrobků majících původ v ČR do EU (srov. zejména čl. 10 a 26 ED).

Pro odstraňování překážek vzájemného obchodu v rámci Evropské unie má význam především vymezení termínu opatření s rovnocenným účinkem, které vychází z následujících principů:

. Opatřením s rovnocenným účinkem je podle Soudního dvora ES (SD) každé pravidlo členských států týkající se obchodu, které je způsobilé přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně bránit obchodu probíhajícímu uvnitř Společenství (rozhodnutí SD 8/74 ve věci Dassonville). Zejména jde o případy, kdy vnitrostátní úprava určitého státu diskriminuje dovezené výrobky ve srovnání s výrobky domácími.
. Opatřeními s rovnocenným účinkem nejsou taková opatření členských států ES, překážející obchodu, která jsou nezbytná k uspokojení zvlášť naléhavých potřeb, zejména ochrany zdraví, poctivosti obchodních styků a ochrany spotřebitele (rozhodnutí SD 120/78 ve věci Cassis de Dijon).
. Soudní dvůr ES citovaným rozhodnutím Cassis formuloval zásadu vzájemného uznávání. Podle této zásady platí, že zboží, které je v oběhu v jednom členském státu, musí mít možnost být v oběhu v kterémkoli jiném členském státu ES, ledaže tento stát může prokázat, že právní normy členského státu původu neposkytují rovnocennou ochranu zvlášť důležitého veřejného statku. To ve svém důsledku znamená, že v řadě případů není potřebná zvláštní právní úprava na úrovni EU.
. Výjimky ze zásady volného pohybu zboží, tzn. možnost vyslovit zákazy nebo omezení volného pohybu, jsou předvídány v čl. 36 Smlouvy ES. Jejich důvodem může být veřejná mravnost, veřejný pořádek a veřejná bezpečnost, ochrana zdraví a života lidí, zvířat nebo rostlin, ochrana národních kulturních statků umělecké, historické nebo archeologické hodnoty, nebo průmyslového a obchodního vlastnictví. Právní úprava, která zakazuje nebo omezuje volný pohyb zboží, musí být oprávněná, tzn. nutná a úměrná a takové zákazy nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy.

Uvedené ustanovení bývá označováno jako tzv. bezpečnostní či salvatorní klauzule, která umožňuje výjimečně omezit volný pohyb zboží z důvodu veřejného zájmu. Bezpečnostní klauzuli prakticky shodného znění obsahuje i čl. 36 ED, který platí mj. právě při vývozu výrobků majících původ v ČR do EU.

. Jestliže není dána rovnocennost odpovídajících národních požadavků, tzn. pokud národní předpisy členských států nezaručují odpovídající úroveň ochrany (zásada vzájemného uznávání ve smyslu Cassis), potom může být volný pohyb zboží realizován pouze pomocí sbližování národních předpisů členských států ES v míře nutné pro náležité fungování společného trhu a harmonizace norem.

Tzv. nová strategie sbližování právních předpisů vychází z toho, že je uznávána funkční rovnocennost komplexů úprav jednotlivých států ES. Opatření ke sbližování se proto musejí omezit pouze na základní předpoklady fungování vnitřního trhu s tím, že v ostatních oblastech jsou členské státy povinny vzájemně uznávat své národní předpisy s ohledem na jejich ochranný účel.

Je třeba jen připomenout, že sbližování práva v rámci EU nelze zaměňovat se sbližováním práva ČR s právem EU ve smyslu naší Evropské dohody.

. Konečně vytvořil Soudní dvůr ES pravidlo i pro bezpečnostní předpisy. Členský stát ES nemůže bránit dovozu výrobku, jehož úroveň ochrany odpovídá té úrovni, které má být dosaženo podle jeho vlastní úpravy, i když doslovně neodpovídá ustanovením, technickým požadavkům a normám tohoto státu (rozhodnutí SD 188/84 ve věci dřevoobráběcí stroje).