Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Pokud jde o mezinárodní aspekty a vlivy: v první době po listopadu 1989 úvahy o přidružení států střední a východní Evropy k Evropskému společenství byly ve zcela počátečním stadiu, vyznačovaly se malou konkrétností a z pochopitelných důvodů byly v této fázi zaměřeny na ekonomicky jednodušší komodity spadající do oblasti materiální výroby. Dokladem pro toto tvrzení - jak co do věcné náplně a obsahového zaměření, tak co do časového zařazení - je Evropská dohoda, uzavřená Evropskými společenstvími a jejich členskými státy a Českou republikou dne 4.10.1993, která vstoupila v platnost od 1.2.1995. Dohoda sleduje dosažení vzájemného otevření hranic a trhů - ve dvou etapách během deseti let - přičemž Společenství poskytne příslušná plnění spojená s liberalizací o b c h o d u asymetricky v předstihu oproti recipročním plněním ze strany ČR. Česká republika je naproti tomu zavázána k postupnému sblížení svého vnitrostátního práva s komunitárním právním řádem v rozsáhlých oblastech hospodářského života, zahrnujících zejména:

celní právo, právo obchodních společností, bankovní právo, daně a podnikové účetnictví, duševní vlastnictví, ochranu pracovníků na pracovišti, finanční služby, pravidla soutěže, ochranu zdraví a života lidí, zvířat a rostlin, ochranu spotřebitele, nepřímé zdanění, technické předpisy a technické normy, předpisy v oblasti jaderné energie, dopravy a životního prostředí.

V těchto souvislostech je třeba si uvědomit postavení České republiky vůči ES a jeho členským státům a rozdílnou pozici, kterou tyto subjekty zaujímají. Z hlediska práva ES je Evropská dohoda asociační dohodou ve smyslu čl. 238 Smlouvy ES se všemi konsekvencemi - přednost před vnitrostátním právem členských států a v případě odpovídající normativní struktury i bezprostřední účinek, možnost jednotlivců dovolávat se před státními orgány a soudy těchto dohod před vnitrostátním právem, atd. Naproti tomu z hlediska České republiky představuje Evropská dohoda "obvyklé mezinárodní smluvní právo", jehož účinky ve vnitrostátním právním řádu jsou vymezeny Ústavou (zejména čl. 10). Mezinárodně právní závazek k uznání přednosti a bezprostředního účinku Evropské dohody, a tím i práva ES, které by bylo prohlášeno dohodou za závazné pro přidruženého partnera, nelze z dohody odvodit, stejně jako závazek respektovat judikaturu Evropského soudního dvora, která má bezprostřední účinky jen pro komunitární stranu.

Vrátíme-li se k věcnému a právnímu řešení postavení architektů a úpravy jejich služeb v českém právu, můžeme shrnout, že přípravné práce na legislativní úpravě postavení architektů začaly již záhy na jaře roku 1990, že se na nich podílely jak česká obec architektů, tak slovenský svaz, a že se k těmto aktivitám v průběhu následujících dvou let připojily organizace reprezentující stavební inženýry. Úsilí uvedených institucí o právní úpravu činnosti architektů a inženýrů a s tím souvisících otázek organizačních se odehrávalo v rámci Československa na pozadí dalších právních úprav: formulace obchodního a živnostenského práva a zejména změna stavebního kodexu, prodělávajícího v roce 1992 novelu nevelkého rozsahu, ale zásadního významu. Zároveň se měnilo i mezinárodní postavení České republiky, zejména vůči Evropským společenstvím, jak o tom již byla výše stručná zmínka, s důsledky na poli práva, v podobě sbližování právních řádů přidružených států s právem Unie a recepci hlavních institutů komunitárního práva ze strany těchto států, s cílem konečné přeměny asociačního vztahu ve vztah daný plnoprávným členstvím v Unii.

O nejzávažnějších krocích bude pojednáno ještě dále, přičemž bude zřejmé, že ani dnešní stav není statický, ale naopak se vyznačuje výraznou dynamikou, a to jak vnitrostátně, tak mezinárodně.