Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

Doporučení č. R (84) 2 Výboru ministrů určené členským státům o Evropské chartě regionálního plánování

Přijato Výborem ministrů 25. ledna 1984 na 366. zasedání ministrů zahraničních věcí

Výbor ministrů ve smyslu článku 15.b statutu Rady Evropy,

uznávajíce, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi svými členy za účelem zabezpečování a realizace ideálů a zásad, které jsou jejich společným dědictvím a usnadňování jejich hospodářského a sociálního pokroku;

na základě rezoluce č. 687 (1979) Poradního shromáždění o evropském regionálním plánování;

na základě stanoviska Stálé evropské konference místních a regionálních správ k přípravě Evropské charty regionálního plánování připojené k její rezoluci 113 (1980) o pokroku evropské integrace;

vzhledem k tomu, že regionální plánování je významným nástrojem ve vývoji evropské společnosti a prohloubení mezinárodní spolupráce v této sféře je podstatným přínosem k upevnění evropské identity;

v přesvědčení, že spolupráce v této sféře vyžaduje rozbor národních, regionálních a místních rozvojových koncepcí a přijetí společných zásad, sledujících oslabení regionálních konfliktů a hlubší pochopení využití a organizace území, rozmístění aktivit, ochranu prostředí a zlepšení kvality života;

v přesvědčení, že hluboké proměny ekonomických a sociálních struktur evropských zemí a jejich vztahů s ostatními částmi světa vyžadují kriticky přehodnotit zásady prostorové organizace a vyloučit jejich ovlivňování krátkodobými ekonomickými záměry, nepřihlížejícími k sociálním, kulturním a ekologickým požadavkům;

vzhledem k tomu, že cíle regionálního plánování vyžadují uplatnit nová hlediska pro zaměření a využití technického rozvoje v souladu s ekonomickými a sociálními potřebami;

v přesvědčení, že všichni obyvatelé Evropy by měli mít možnost účastnit se v příhodném institucionálním rámci tvorby a uskutečňování koncepcí regionálního plánování,

doporučuje, aby vlády členských států:
a) založily svou národní politiku na základech a cílech stanovených v Evropské chartě regionálního plánování připravené a přijaté Evropskou konferencí ministrů odpovědných za regionální plánování a připojené k tomuto doporučení;
b) zabezpečily, aby tato charta byla co nejšířeji distribuována mezi veřejnost a mezi politiky na místní, regionální, národní a mezinárodní úrovni.

Regionální plánování vyjadřuje v prostoru hospodářské, společenské, kulturní a ekologické záměry společnosti.

Je zároveň vědeckým oborem, správním nástrojem a metodou, uplatňující interdisciplinární a souborný přístup k řešení vyváženého regionálního rozvoje a k fyzické organizaci prostoru podle celkové koncepce.

Jeho evropská dimenze

Regionální plánování přispívá k lepší prostorové organizaci Evropy a k řešení problémů, přesahujících národní měřítko, čímž zároveň podporuje pocit společné identity při současném ohledu na vztahy mezi severem a jihem i východem a západem.

Jeho charakteristika

Člověk a jeho blaho i jeho vztah k prostředí jsou hlavním zájmem regionálního plánování, jehož základním cílem je zabezpečit pro každého jedince takové okolí a kvalitu života, které by podporovaly rozvoj jeho osobnosti v prostředí s lidským měřítkem.

Regionální plánování má být demokratické, souborné, účelné a výhledové.

Demokratické: mělo by se provádět tak, aby byla zabezpečena účast lidu a jeho politických představitelů.

Souborné: mělo by zajišťovat koordinaci odvětvových politik a integrovat je do celkového záměru.

Účelné: mělo by vycházet z toho, že v jednotlivých regionech existuje vědomí společných hodnot, kultury a zájmů, které mnohdy překračuje správní a státní hranice, avšak zároveň musí brát ohled na reality různých zemí.

Výhledové: mělo by analyzovat a uplatňovat dlouhodobé trendy ve sféře ekonomické, sociální, kulturní, ekologické a ochrany i tvorby životního prostředí.

Regionální plánování musí brát na vědomí existenci množství individuálních a institucionálních rozhodnutí, která ovlivňují organizaci prostoru, nejistotu prognóz, tlak trhu, specifické rysy správních soustav a rozmanitost podmínek prostředí a sociálně-ekonomických vztahů.

Musí však usilovat o co největší harmonizaci všech těchto faktorů.

Základní cíle

Regionální plánování koordinovaně sleduje tyto cíle:

- Vyvážený sociálně-ekonomický rozvoj regionů

Vychází z celoevropských ekonomických procesů, specifických regionálních charakteristik a významné úlohy rozvojových os i komunikačních sítí. Usiluje o regulaci vývoje regionů, které jsou přehuštěné, nebo se rozvíjejí příliš rychle, podporuje rozvoj zaostalých regionů řešením infrastruktury, která je žádoucí pro oživení hospodářství v ohrožených regionech. To jsou především území, která upadají, nebo se musí vyrovnávat s obtížnými problémy zaměstnanosti vyvolanými celoevropskou migrací pracovních sil. Snaží se navázat na evropská průmyslová a hospodářská centra ta okrajová území, která mohou na základě svých strukturálních předpokladů vyrovnávat sociálně-ekonomické tlaky.

- Zlepšování životních podmínek

Podporuje zlepšování kvality každodenního života v bydlení, pracovních příležitostech, kultuře, rekreaci a vztazích uvnitř obce. Zároveň vytváří podmínky pro zvyšování životní úrovně dostatkem pracovních příležitostí a řešením hospodářské, sociální a kulturní infrastruktury souladu s potřebami různých vrstev obyvatelstva a v takových místech, která jsou nejdostupnější.

- Zodpovědné zacházení s přírodními zdroji a ochrana životního prostředí

Rozvíjí strategie, které omezují konflikty mezi rostoucími nároky na přírodní zdroje a potřebou jejich uchování. Usiluje o zodpovědné usměrňování životního prostředí a využívání území, půdy, ovzduší, vody, energetických zdrojů, fauny a flóry, přičemž věnuje zvláštní pozornost přírodním hodnotám a kulturnímu i architektonickému dědictví.

- Racionální využívání území

Při sledování shora uvedených cílů se obzvlášť soustřeďuje na umísťování, organizaci a rozvoj velkých sídelních a průmyslových komplexů, rozhodujících prvků infrastruktury, a na ochranu zemědělské a lesní půdy. Každá regionální politika musí být nezbytně doprovázena pozemkovou politikou, umožňující dosahování společensky prospěšných cílů.

Realizace cílů regionálního plánování

Realizace cílů regionálního plánování je především politickým úkolem.

Četné soukromé a veřejné instituce ovlivňují svými počiny rozvoj a změny územního uspořádání. Regionální plánování vyjadřuje požadavek interdisciplinární integrace a koordinace včetně spolupráce dotčených institucí:

- Snaží se o koordinaci sektorů

Koordinační úsilí se týká především rozmístění obyvatel, ekonomických aktivit, bydlení, veřejných zařízení a zásobování energií, dopravy, zásobování vodou a jejího čištění, ochrany před hlukem, zacházení s odpady, ochrany přírody a přírodních, historických a kulturních hodnot a zdrojů.

- Usnadňuje koordinaci a kooperaci mezi různými úrovněmi rozhodování a vyrovnávání finančních zdrojů

Různé instituce zodpovědné ze regionální plánovací politiku musí mít pravomoc přijímat a uskutečňovat rozhodnutí, k čemuž musí mít též přiměřené finanční prostředky. Pro optimální koordinaci místní, regionální, národní a celoevropské úrovně, včetně pohraniční spolupráce, musí brát na vědomí realizovaná nebo plánovaná rozhodnutí z nadřazené i podřízené úrovně, což vyžaduje soustavnou vzájemnou informovanost.

Na místní úrovni: koordinaci rozvojových plánů obcí s ohledem na rozhodující zájmy regionálního a národního plánování;

Na regionální úrovni: to je nejvhodnější úroveň pro sledování regionální politiky, pro koordinaci mezi regionálními institucemi a s místními a národními orgány, včetně koordinace mezi regiony sousedících zemí;

Na národní úrovni: koordinace různých regionálních rozvojových politik, zabezpečování podpory regionů a harmonizace národních a regionálních cílů;

Na evropské úrovni: koordinace regionální politiky k zajištění celoevropských cílů a celkového vyváženého rozvoje.

Každá regionální plánovací politika na jakékoliv úrovni se musí opírat o aktivní účast obyvatelstva. Je důležité, aby občan byl informován srozumitelně a souborně ve všech fázích plánovacího postupu a o působení příslušných institucí.

Posílení evropské spolupráce

Evropská konference ministrů zodpovědných za regionální plánování (CEMAT, La Conférence européenne des ministres responsables de l´ aménagement du territoire), je nejvhodnějším politickým orgánem pro spolupráci a iniciativu na evropské úrovni:
· Bude posilovat vztahy s orgány Evropské rady a Evropského společenství stejně jako s příslušnými mezivládními organizacemi. Bude předkládat pravidelné zprávy o evropské spolupráci v této sféře Evropskému parlamentu a Stálé evropské konference místních a regionálních správ.
· Kromě organizování a posilování politické spolupráce mezi státy bude podporovat spolupráci ve všech plánovacích sférách jako je dlouhodobé prognózování, regionální statistika, kartografie a terminologie. Musí získat vědecké, správní, technické a finanční nástroje pro sledování svých cílů a zejména pro vypracování evropské regionální koncepce.

Charta může být upravena v souladu s potřebami evropské společnosti.

Ministři doporučí svým vládám, aby přihlížely k zásadám a cílům, vyjádřeným v Chartě, a aby podporovaly mezinárodní spolupráci směřující k reálnému evropskému plánování.

Všechny v Chartě vyjádřené zásady byly již uplatněny v činnosti Evropské konference ministrů, zodpovědných za regionální plánování, při řešení venkovských, městských, pohraničních, horských a pobřežních území i ostrovů.

Venkovská území s převládající zemědělskou funkcí mají velký význam. Nejdůležitější je vytvořit v nich přijatelné životní podmínky z hlediska ekonomického, sociálního, kulturního a ekologického a též v infrastruktuře a vybavení. Přitom je třeba rozlišovat nerozvinuté a periferní venkovské regiony a ty, které jsou součástí velkých konurbací.

V těchto územích musí rozvoj osídlení, sociálních i ekonomických struktur a dopravy přihlížet ve všech sférách k jejich specifickým funkcím a zvláště k ochraně a uchování přirozené krajiny.

Městská území se podstatně podílejí na rozvoji Evropy, přičemž hlavním problémem je obvykle kontrola jejich růstu.

Vyvážená městská struktura vyžaduje soustavnou realizaci územních plánů a uplatnění pravidel pro rozvoj ekonomických aktivit v souladu s životními podmínkami obyvatel města.

Zvláštní pozornost musí být věnována zlepšování životního prostředí, rozvoji veřejné dopravy a všem opatřením, brzdícím nadměrnou migraci obyvatel z městských center na periferii.

Obnova historického dědictví, památek a jejich souborů se musí stát integrální součástí celkové politiky regionálního plánování.

Pohraniční území vyžadují více než jiná koordinovanou mezistátní politiku. Smyslem politiky je otevřít hranice, zabezpečit pohraniční konzultace a spolupráci a společně využívat infrastrukturní zařízení. Státy musí v zájmu podpory stále těsnějších kontaktů obyvatelstva usnadňovat přímé styky příslušných regionů a měst v souladu s Evropskou rámcovou úmluvou o přeshraniční spolupráci územních orgánů.

V pohraničních územích nesmí být bez předcházející konzultace s dotčenými státy realizován žádný projekt se škodlivými důsledky pro prostředí sousedních zemí.

Horská území musí být uchována a politice jejich prostorového uspořádání se musí věnovat zvláštní pozornost vzhledem k ekologickému, ekonomickému, sociálními, kulturnímu i zemědělskému významu těchto území, která jsou pokladnicemi přírodních zdrojů a velmi trpí koncentrací různých aktivit.

Strukturálně slabá území vyžadují v jednotlivých zemích s ohledem na nevyváženost bydlení a pracovišť zvláštní pomoc, protože se v nich z historických důvodů málo zlepšují životní a pracovní podmínky a jsou opomíjena při ekonomickém rozvoji.

Upadající území vyžadují zvláštní podporu, protože se v nich nepříznivě projevují důsledky strukturálních změn průmyslu, stárne v nich jednostranně orientovaná infrastruktura a jsou navíc ohrožena důsledky světové konkurence a mezinárodní dělby práce.

Pobřežní území a ostrovy vyžadují zvláštní politiku vzhledem k rozvoji hromadné turistiky a dopravy v Evropě, budování průmyslu na pobřežích, ostrovech a na moři. Je třeba zde podporovat vyvážený rozvoj a koordinovanou urbanizaci s ohledem na požadavky ochrany prostředí a regionální specifiky, na vztah souše a moře a na možnosti námořní dopravy.