Databáze Cesta do Evropské unie

Detail

A. Systémy posuzování shody v EU

V zemích EU existuje řada systémů dobrovolného i povinného prokazování shody. Jedná se jak o systémy uplatňované shodným způsobem ve více zemích, tak i o systémy, kde uplatňují jednotlivé země přístup individuální. Pro české podnikatelské subjekty exportující do tohoto prostoru se zdá být uvedený systém nepřehledný. Tato situace je ovšem známa i v EU, takže lze konstatovat, že veškeré kroky, které jsou v EU v dané oblasti podnikány směřují jednoznačně ke sjednocení a zprůhlednění povinných i nepovinných způsobů prokázání shody. Důvodem je nezbytnost umožnit plné uplatnění jednoho ze základních principů působení jednotného vnitřního trhu, kterým je zajištění volného pohybu výrobků v zemích ES. Významný je z tohoto hlediska známý rozsudek Evropského soudního dvora v případě "Cassis de Dijon". Jím bylo stvrzeno, že každý výrobek, který je v členské zemi vyráběn a rozšiřován v souladu s právními předpisy, musí být zásadně připuštěn i na trh ostatních členských zemí (aplikace čl. 100B Single European Act). "Zásadně" zde znamená, že soud dovolí odchylky od této zásady jen při splnění velmi omezených předpokladů. Překážky obchodu ze strany jiných členských států mohou být akceptovány pouze jsou-li podloženy nutnými podstatnými požadavky obecného zájmu. V prosinci 1981 bylo Evropským soudním dvorem rozhodnuto, že národní úřady nesmějí, mimo případy nouze, vyžadovat zkoušky, které již byly provedeny v jiné členské zemi. Požadavek na opakování těchto zkoušek vzniká všeobecně především z nedostatku důvěry ke zkouškám provedeným cizími laboratořemi avšak nelze jej aplikovat.

1. Systém značení shody CE

Tento systém je jednotný v zemích EU a jeho podstatou je prokázání shody výrobku s předpisy, které byly v rámci EU harmonizovány a které se na něj vztahují. Cílem prokázání shody je ujištění veřejných orgánů, že výrobky uváděné na trh vyhovují požadavkům vyjádřeným ve směrnicích ES, zejména pokud jde o zdraví a bezpečnost uživatelů a spotřebitelů. Nejedná se tedy o certifikační systém jehož výstupem je značka jakosti ani o certifikační systém shody s normami, za něž je často mylně považován. Jeho zavedení předcházelo zpracování dvou základních dokumentů ES, známých jako Nový přístup a Globální přístup.

a) Nový přístup

V roce 1985 rozhodla Rada ES o zásadní změně postupů poté co původní snahy o maximální harmonizaci technických požadavků na výrobky ztroskotaly na nacionálním egoismu a zdlouhavosti procesu projednávání v jednotlivých zemích. Situaci řešila Rezoluce Rady ze 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normám (85/C 136/01). Jeho hlavním principem je omezení harmonizace pouze na základní požadavky bezpečnosti, obsažené ve směrnicích ES. Úkolem normalizace je pak vypracování technické specifikace ke konkretizaci základních požadavků stanovených ve směrnicích.

Evropské normy /EN/ navazují na příslušné směrnice ES a uvádějí technické specifikace. Způsob naplnění požadavků směrnice však mohou výrobci zvolit i odlišný než stanoví EN, které jsou zásadně nezávazné. Pokud však výrobek odpovídá požadavkům příslušných harmonizovaných EN, je naplněn předpoklad že odpovídá i směrnici ES.

Dosud byly zpracovány podle Nového přístupu tyto Směrnice Rady ES (uváděny zkrácené názvy):

73/23/EHS Elektrická zařízení používaná v určitých mezích napětí

87/404/EHS Jednoduché tlakové nádoby

88/378/EHS Bezpečnost hraček

89/336/EHS Elektromagnetická kompatibilita

89/106/EHS Stavební výrobky

89/392/EHS Strojní zařízení

89/686/EHS Osobní ochranné prostředky

90/384/EHS Váhy s neautomatickou činností

90/385/EHS Aktivní implantovatelné prostředky zdravotní techniky

90/396/EHS Spotřebiče spalující plynná paliva

91/263/EHS Telekomunikační koncová zařízení

92/42/EHS Horkovodní kotle

93/15/EHS Výbušniny pro civilní použití

93/42/EHS Prostředky zdravotnické techniky

94/09/EHS ATEX - zařízení a ochranné systémy pro potenciálně výbušné prostředí

94/25/EHS Rekreační plavidla

b) Globální přístup

Základní strategií a filozofií v oblasti posuzování shody v ES je Rezoluce Rady č. 90/C 10/01 z 21.prosince 1989 o globálním přístupu k posuzování shody. Globálnímu přístupu předcházela řada opatření v ES z nichž nejvýznamnější se vesměs týkají postupů harmonizace. Rada ES přijetím Globálního přístupu navázala na principy dané Novým přístupem.

Cílem Globálního přístupu je zabezpečit u výrobků ověření jejich shody s technickou specifikací, která odpovídá

- buď požadavkům závazných předpisů

- nebo požadavkům trhu.

V prvním případě (v regulované oblasti) způsob prokázání shody předpisují úřady a důkaz musí být podán před uvedením výrobku do oběhu. Rozsah regulované oblasti je úředně vymezován orgány zabezpečujícími ochranu osob a majetku.

V druhém případě je zřejmé, že se jedná o zohlednění požadavků odběratele. Okruh požadavků se vytváří v souladu s požadavky trhu a tvoří t.zv. neregulovanou oblast. Povinnost prokázání shody neexistuje. V řadě případů si však trh prokázání shody vynucuje, což ovšem nelze s úředně stanovenou povinností zaměňovat.

Dalším z cílů Globálního přístupu je vytvoření vzájemné důvěry v celém systému prokazování shody, neboť ta je nutným předpokladem vzájemného uznávání důkazů o posouzení shody, které je cílem všoebecným.

c) Modulární koncepce

Postupy (moduly) posuzování shody jsou součástí Globálního přístupu. Vztahuje se na ně Rozhodnutí Rady č. 93/465/EHS z 22. července 1993 o modulech na různé fáze posuzování shody CE, určených do harmonizovaných směrnic s technickým obsahem. Jedná se o řadu standardních postupů, které jsou určeny k zapracování do směrnic ES, v nichž se postupy posuzování shody průmyslových výrobků stanovují. Posuzování shody může být rozděleno do modulů vztahujících se na fázi vývoje výrobku a fázi jeho výroby. Zpravidla by měly být provedeny zkoušky v obou fázích dříve, než je výrobek uveden na trh.

Pro určení vhodného modulu k ověření shody se především berou v úvahu takové aspekty, jako je přiměřenost modulů k typu výrobků, charakter souvisejících rizik, hospodářská infrastruktura daného odvětví (např. existence nebo absence třetích stran), typy výroby a její význam atd.

Je třeba vyloučit, aby směrnice vynucovaly neužitečná využívání modulů, které by vyžadovaly zbytečná vydání vzhledem k účelům dotyčné směrnice.

Jak je patrno z převzatého textu Rozhodnutí Rady je kladen velký důraz na právo výrobce zvolit optimální modul pro prokázání shody a na druhé straně je zřejmá i zodpovědnost příslušných národních úřadů, které v podstatě formou převzetí směrnice do národní legislativy vymezují okruh použitelných modulů.

Principy jednotlivých modulů jsou patrné z tabulky.

Upozornění!

Tabulka Postupy posuzování shody v legislativě Společenství není součástí tohoto souboru. Tabulku lze okopírovat z původní publikace.

d) Aplikace v jednotlivých směrnicích

Popsané moduly představují v zásadě vodítko pro tvůrce nových směrnic, jaké způsoby lze v konkrétních směrnicích užít. Volba výběru z uvedených postupů je tedy na této úrovni. Při samotné realizaci směrnice jsou možnosti výrobce většinou redukovány na rozhodnutí, zda výrobek zhotoví v souladu s harmonizovanými normami či nikoliv a dále zda využije spolupráce třetí strany. Další průběh procesu prokázání shody již vyplývá z textu směrnice automaticky. Neexistuje tedy pro výrobce možnost aby v případě že nevyužije modulu A zvolil jakýkoliv "vyšší" modul pouze podle svého rozhodnutí nezávisle na textu směrnice. K tomu je nutno dodat, že výčet modulů bývá ve směrnici poměrně omezený.

Jako příklady užití a volby postupů jsou uvedeny postupové diagramy podle směrnic o strojních zařízeních a bezpečnosti hraček.

e) Značka shody CE

Výstupem posouzení shody je vydání příslušného prohlášení o shodě a označování výrobků na něž se prohlášení vztahuje značkou shody. Ta sestává ze stylizovaných písmen CE a při jejím použití je třeba dbát těchto hlavních kritérií:

- Značka by měla být užívána výhradně k potvrzení konformity s "totálními" směrnicemi pro kontrolní účely, tj. se směrnicemi, které nahrazují všechny zákonné předpisy jednotlivých zemí v dané oblasti.

- Značka znamená, že výrobek a/nebo výrobce dodržuje, resp. odpovídá základním požadavkům, a že výrobce /dovozce/, případně třetí strana provedla všechny příslušné postupy hodnocení shody, takže výrobek může být uváděn do oběhu bez omezení.

- Značka se musí vztahovat na všechny základní požadavky platné pro daný výrobek. Vztahuje-li se na výrobek více směrnic, osvědčuje značka, že výrobek odpovídá všem těmto směrnicím. Strana odpovědná za označení výrobku musí zajistit, aby výrobek odpovídal všem směrnicím.

- Značka má být doplněna posledními dvěma čísly letopočtu, ve kterém byl výrobek označen

Protože značka CE osvědčuje soulad s právním předpisem, zůstávají národní značky konformity s evropskými nebo národními normami s touto značkou i nadále slučitelné. Tyto národní značky konformity s normami však nemohou osvědčovat žádný soulad s právními předpisy Společenství.

Výhradně značka CE může osvědčovat konformitu s "totálními" směrnicemi Společenství, které nastupují na místo všech dotyčných právních předpisů jednotlivých zemí. Proto nahrazuje značka CE všechny národní značky osvědčující soulad s národními předpisy a vylučuje je.

f) Úloha státu při stanovování výrobků a dozorování trhu

V systému značky shody CE je zkoušení, certifikace a dohled všeobecně předpisován úřady a to pokud se jedná o ochranu veřejných zájmů. Tuto úlohu plní stát formou zapracování směrnic ES do národní legislativy. Pro ilustraci jsou vybrány příslušné články uvádějící povinnosti členských států ze Směrnice 89/392/EHS strojní zařízení.

Článek 2

1. Členské státy učiní veškerá potřebná opatření k tomu, aby strojní zařízení zahrnutá v této směrnici mohla být uváděna na trh a do provozu pouze tehdy, neohrožují-li zdraví a bezpečnost osob, po případě i domácích zvířat nebo majetku, za předpokladu, že byla správně instalována, udržována a používána k určeným účelům.

2. Jsou-li dodržena ustanovení Smlouvy, není touto směrnicí dotčeno oprávnění členských států stanovit takové nezbytné požadavky, které zajistí osobám a zvláště pracovníkům ochranu při používání strojních zařízení za předpokladu, že tato strojní zařízení nejsou upravena způsobem, který je v rozporu s touto směrnicí.

3. Na veletrzích, výstavách, předváděních apod. nesmějí členské státy bránit předvádění strojních zařízení, která nejsou v souladu s ustanovením této směrnice za předpokladu, že jsou viditelně označena zřetelným upozorněním, že strojní zařízení není v souladu s touto směrnicí a že není určeno k prodeji, dokud nebude výrobcem nebo jeho oprávněným zástupcem ustanoveným ve Společenství uvedeno do souladu s touto směrnicí. Během předvádění musí být zajištěna příslušná opatření k ochraně osob.

Článek 3

Strojní zařízení zahrnutá v této směrnici musí splňovat základní hygienické a bezpečnostní požadavky stanovené v příloze I.

Článek 4

1. Členské státy nesmějí na svém území zakazovat, omezovat nebo bránit uvedení na trh a do provozu těch strojních zařízení, která vyhovují ustanovením této směrnice.

2. Členské státy nesmějí zakazovat, omezovat nebo bránit uvedení strojních zařízení na trh, pokud výrobce nebo jeho oprávněný zástupce ustanovený ve Společenství v souladu s přílohou II, část B prohlásí, že tato strojní zařízení mají být začleněna do jiného strojního zařízení nebo smontována spolu s jiným strojním zařízením tak, že vznikne strojní zařízení podléhající této směrnici. To neplatí, jsou-li tato strojní zařízení schopna samostatné funkce.

Článek 5

1. Členské státy považují strojní zařízení se značkou ES a prohlášením ES o shodě podle přílohy II za vyhovující základním bezpečnostním požadavkům podle článku 3.

Pokud neexistují harmonizované technické normy, musí členské státy učinit nezbytná opatření, aby upozornily zainteresované strany na existující národní technické normy a předpisy, které považují za důležité nebo užitečné pro správnou realizaci základních hygienických a bezpečnostních požadavků podle přílohy I.

2. Pokrývá-li národní technická norma přejímající harmonizovanou technickou normu registrovanou v Úředním věstníku Evropských společenství jeden nebo více základních požadavků, předpokládá se, že strojní zařízení vyrobená v souladu s touto normou odpovídají příslušným základním požadavkům.

Členské státy publikují informace o národních technických normách, kterými jsou přejaty harmonizované technické normy.

3. Členské státy musí zajistit přijetí příslušných opatření, která umožní zainteresovaným subjektům ovlivňovat proces přípravy a zpracování harmonizovaných technických norem.

K úloze státu a příslušných úřadů členských zemí patří notifikace. Základní přístup k notifikaci vymezil materiál Evropské komise z 1.6.1992 Doc.Certif. 91/7 rev. 3. K tomu ,aby byla možno uznávat osvědčení a certifikáty shody je nezbytné, aby byla garantována úroveň orgánů, které tyto doklady vydávají. Tuto garanci dávají v Evropské unii národní úřady, které oznamují Evropské komisi subjekty způsobilé k činnostem třetí strany podle jednotlivých směrnic.

Existuje 7 hlavních zásad pro notifikaci.

- Notifikaci provádějí národní úřady zmocněné jak k notifikování, tak k odnímání notifikace.

- Členské státy mohou notifikovat pouze orgány sídlící na jejich území.

- Notifikované orgány musí být schopny prokázat národním úřadům svou kompetentnost. Forma jejich vlastnictví je irelevantní.

- Jedním z předpokladů pro notifikaci je shoda notifikovaného subjektu s normami řady EN 45 000. Přínosem je, pokud je tato shoda doložena akreditací. Uvedená shoda však není vždy sama postačující.

- Členské státy mohou notifikovat takový počet orgánů, jaký považují za potřebný. Pokud na území příslušného státu nejsou orgány dostatečně schopné, neměl by být notifikován žádný orgán.

- Na národní úrovni je nezbytné rozlišit mezi orgány provádějícími posuzování shody a orgány provádějícími dozor na trhu /inspekci/.

Další úlohou státu v systému je dozor trhu. S ním směrnice počítají a proto obsahují ustanovení o tom, jaké jsou povinnosti výrobce, nebo jeho pověřeného zástupce ve vztahu k orgánům provádějícím kontrolu trhu.

g) Odpovědnost výrobce

Požadavky na zajištění bezpečnosti

Mimo zcela obecných povinností výrobců uvádějí jednotlivé směrnice i další povinnosti dílčí. Tak např. strojírenská směrnice uvádí následující zásady zajišťování bezpečnosti:

1) Strojní zařízení musí být vyrobeno tak, aby plnilo svou funkci a mohlo být seřizováno a udržováno, aniž by osoby byly vystaveny riziku, pokud se tyto operace provádějí za podmínek předpokládaných výrobcem.

Účelem přijatých opatření musí být vyloučení každého rizika úrazu během předpokládané životnosti strojního zařízení včetně montáže a demontáže, i když riziko úrazu vznikne z předvídatelné abnormální situace.

2) Při výběru nejvhodnějších metod musí výrobce dodržovat tyto zásady, a to v tomto pořadí:

- vyloučit nebo co nejvíce omezit riziko (návrh a výroba bezpečného strojního zařízení),

- učinit nezbytná ochranná opatření u rizik, která nelze odstranit,

- informovat uživatele o zbývajícím riziku způsobeném nedostatečnými přijatými ochrannými opatřeními, upozornit na potřebu speciálního výcviku a uvést všechny nutné osobní ochranné prostředky.

3) Při navrhování a výrobě strojního zařízení a při zpracovávání návodu k obsluze musí výrobce předvídat nejen běžné užívání strojního zařízení, ale rovněž i taková užívání, která lze logicky předpokládat.

Strojní zařízení je třeba navrhnout tak, aby se předešlo abnormálnímu použití, pokud by takové použití mohlo způsobit riziko. V ostatních případech musí návod na používání upozornit uživatele na způsoby, jak se strojní zařízení nemá používat.

4) V předpokládaných podmínkách užívání je třeba vzít v úvahu ergonomické zásady a na nejmenší možnou míru snížit nepohodlí, únavu a psychickou zátěž obsluhy.

5) Při navrhování a výrobě strojního zařízení musí výrobce brát v úvahu omezení, jemuž je obsluha vystavena při nezbytném nebo předpokládaném používání osobních ochranných prostředků (obuv, rukavice atd.).

6) Strojní zařízení musí být dodáváno s veškerým základním speciálním vybavením a příslušenstvím, které umožní seřízení, údržbu a používání strojního zařízení bez rizika.

Analýza rizik

Významnou povinností výrobce je podle uvedené směrnice zpracování analýzy rizik.

Výrobce je povinen zpracovat analýzu nebezpečí, aby zjistil všechna nebezpečí spojená s užíváním stroje event. bezpečnostní součásti. Tyto je pak nutno konstruovat a dimenzovat vzhledem k provedené analýze.

Prohlášení o shodě

Vydání prohlášení o shodě je nedílnou součástí prokazování shody. Příklad postupu při vydávání prohlášení a jeho obsah je převzat ze směrnice pro strojní zařízení:

1. Pro osvědčení shody strojního zařízení s ustanoveními této směrnice je třeba, aby výrobce nebo jeho oprávněný zástupce ustanovený ve Společenství vydal pro každé vyráběné strojní zařízení prohlášení ES o shodě podle vzoru uvedeného v příloze II a v souladu s článkem 10 umístil na strojní zařízení značku CE.

2. Před uvedením na trh výrobce nebo jeho oprávněný zástupce ustanovený ve Společenství musí:

a) pro strojní zařízení uvedená v příloze IV vypracovat dokumentaci podle přílohy V;

b) pro strojní zařízení uvedená v příloze IV, která nejsou podle technických norem uvedených v článku 5 odst. 2 vyrobena vůbec, nebo jsou podle nich vyrobena pouze částečně, nebo pro něž takové technické normy neexistují, podrobit vzorek strojního zařízení typové zkoušce ES podle přílohy VI;

c) pro strojní zařízení uvedená v příloze IV a vyrobená v souladu s technickými normami uvedenými v článku 5 odst. 2:

- vypracovat dokumentaci uvedenou v příloze VI a zaslat ji notifikovanému orgánu, který co nejdříve potvrdí její příjem a založí ji;

- předložit dokumentaci uvedenou v příloze VI notifikovanému orgánu, který pouze ověří, zda technické normy uvedené v článku 5, odst. 2 byly správně použity, a vydá osvědčení o přiměřenosti dokumentace,

- podrobit vzorek strojního zařízení typové zkoušce ES podle přílohy VI.

3. Podléhá-li strojní zařízení jiným směrnicím Společenství, které se týkají jiných hledisek, značka CE uvedená v článku 10 v těchto případech udává, že zařízení rovněž splňuje požadavky těchto jiných směrnic.

4. V případě, že ani výrobce, ani jeho oprávněný zástupce ustanovený ve Společenství neplní povinnosti předcházejících odstavců, přecházejí tyto závazky na toho, kdo strojní zařízení uvádí ve Společenství na trh. Tytéž povinnosti platí pro každého, kdo montuje strojní zařízení nebo jeho součásti různého původu nebo vyrábí strojní zařízení pro své vlastní použití.

Obsah prohlášení ES o shodě (¹)

Prohlášení ES o shodě musí obsahovat tyto údaje:

- název a adresa výrobce nebo jeho oprávněného zástupce ustanoveného ve Společenství (²),

- popis strojního zařízení (³),

- veškerá příslušná ustanovení, která strojní zařízení splňuje,

- po případě název a adresu notifikovaného orgánu a číslo osvědčení o typové zkoušce ES,

- po případě název a adresu notifikovaného orgánu, kterému byla zaslána dokumentace podle čl. 8, odst. 2, písm. c),

- po případě název a adresu notifikovaného orgánu, který prováděl ověření podle článku 8, odst. 2, písm. c),

- po případě odvolání na harmonizované technické normy,

- po případě použité národní technické normy a předpisy,

- uvedení osob zplnomocněných podpisovým právem za výrobce nebo jeho oprávněného zástupce.

B. Obsah prohlášení výrobce nebo jeho oprávněného zástupce ustanoveného ve Společenství (článek 4, odst. 2)

Prohlášení výrobce podle článku 4, odst. 2 musí obsahovat tyto údaje:

- název a adresu výrobce nebo jeho oprávněného zástupce,

- popis strojního zařízení nebo jeho částí,

- prohlášení, že toto strojní zařízení nesmí být uvedeno do provozu, dokud nebude vydáno prohlášení o shodě s ustanoveními směrnice pro to strojní zařízení, do něhož má být začleněno,

- uvedení osob s podpisovým právem.

____________________

(¹) Toto prohlášení musí být sepsáno ve stejném jazyce jako návod k používání (viz příloha I, bod 1.7.4) a musí být buď napsáno na stroji nebo hůlkovými písmeny rukou.

(²) Obchodní název a úplná adresa; oprávnění zástupci musí rovněž uvést obchodní název a adresu výrobce.

(³) Popis strojního zařízení (značka, typ, číslo série atd.)

h) Systémy jakosti

Globální přístup stanoví úlohu podnikové sféře tkvící ve zvyšování jakosti a volbě způsobu prokázání shody.

Odkazuje na řadu norem ISO 9 000 zavedených jako řada EN 29 000, které obsahují všeobecné předpisy pro modely zabezpečování jakosti. Systémy zabezpečování jakosti hrají důležitou úlohu při posilování snahy o docílení jakosti. Mohou však být také předmětem hodnocení shody jak v dobrovolné, tak v zákonem upravené oblasti. Je samozřejmé, že tyto systémy nemohou být předepsány jako závazné, praxe však ukazuje nezbytnost jejich širokého užití. Systém zabezpečování jakosti lze uplatnit při dokazování souladu se schváleným typem nebo normou jako alternativu k běžné certifikaci výrobků. V minulosti sváděla povinnost certifikovat výrobce někdy k tomu, aby redukoval svou vnitřní kontrolu v průběhu výroby na minimum a přenesl tak zjišŠování nekvality na třetí stranu.

2. Další systémy

Mimo jednotného systému značky shody CE je v zemích EU uplatňována řada směrnic starého přístupu a řada právních úprav specifických .Existuje i řada mezinárodních úmluv jejichž dodržování je nezbytnou podmínkou užívání výrobků. Jedná se např. o činnost Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní (C.I.P.), mezinárodní přepravní předpisy stanovící způsoby balení nebezpečného zboží. Dále se jedná o právní úpravu uvádění potravin a stavebních výrobků na trh .Specifický problém představují výrobky podrobené zvláštním dozorům (vyhrazená zařízení). Zde je nezbytná znalost poměrů konkrétního státu kam je směrován vývoz.

3. Mezinárodní kódy, schémata a systémy

Pro usnadnění mezinárodního obchodu vznikla řada evropských i celosvětových systémů, které pracují na různých principech. Jejich společným prvkem je, že představují základ pro spolupráci skupiny laboratoří, nebo certifikačních orgánů, které vzájemně respektují své nálezy. Toto respektování může mít buď formu uznávání výsledků zkoušek (event. pouze jednotlivých měření) nebo uznávání výsledných výstupů těchto subjektů, tedy většinou certifikátů.

V různých systémech existuje různá pravomoc účastníků těchto schémat při ověřování správnosti činnosti dalších členů systému od nichž jsou výsledky či výstupy přebírány. Obecně je však základním zájmem jakákoliv dodatečná ověřování již zjištěných parametrů vyloučit.

Pokud se týká dohod o vzájemném uznávání zkoušek, protokolů , certifikátů a značek lze stanovit obecně podmínky pro činnost takovýchto systémů:

- existence přesně definovaných metod měření, posuzování a vyhodnocování

- dostatečná způsobilost všech účastníků dohody dodržovat shora uvedené postupy

- výhodnost pro všechny účastníky

- systém kontroly činnosti systému

Jako příklad léta úspěšně fungujícího schématu lze uvést Kódy OECD pro úřední zkoušky zemědělských traktorů. Pro vysvětlení je třeba zmínit, že se jednotlivé kódy týkají různých typů traktorů či ochranných rámů. Povinné zkoušení ochranných rámů jakožto významného bezpečnostního prvku je běžně vyžadováno.Všechny kódy mají naprosto jednoznačně stanoveny metody provádění jednotlivých zkoušek, takže je téměř vyloučena možnost nesprávného postupu. Pro zabezpečení progresivního vývoje metod a postupů jsou každé dva roky svolávány v přední zkušebně semináře zkušebních inženýrů. Těch se účastní skutečně výkonní technici, nikoliv řídící pracovníci zkušeben. Jsou demonstrovány navrhované metody a podrobeny kritickému hodnocení. Změny kódů vzešlé zejména z těchto odborných setkání schvaluje každoroční výroční zasedání zástupců pověřených autorit jednotlivých členských zemí. Způsobilosti zkušeben je věnována pozornost při jejich přijímání. Pro to platí poměrně přísná kritéria. Jejich splnění ověřuje před přijetím skupina expertů vyslaných sekretariátem. Téměř vždy je ve skupině i pracovník koordinačního centra. Zkušebny musí umožnit i následný dohled a to na své náklady. Výhody přináší uvedený systém zejména výrobcům a prodejcům traktorů a ochranných rámů. Odstraňuje opakované zkoušky a zejména platby. Zapojeným zkušebnám přináším výhody příslušnosti k vybrané a prověřené skupině. Významnou roli v systému hraje koordinační centrum, které je ve francouzské zkušebně CEMAGREF. Všechny testy (výstup činnosti laboratoří) musí být před zveřejněním tímto centrem odsouhlaseny. Centru se také oznamuje přijetí přihlášek ke zkoušce v jednotlivých zemích. Jedná se o důsledně dodržovaný systém jednoho výsledku a to ověřeného výsledku. Systém také vylučuje možnost opakování zkoušek.

Uvedené kódy působily již v období před zavedením zásadních opatření v oblasti prokazování shody v Evropě. Proto v současné době řeší otázky harmonizace a to zejména zavedení nových prvků v ověřování způsobilosti zkušeben formou akreditace.

Obdobných systémů prokazování shody a vzájemného uznávání existuje ve světovém i evropském měřítku celá řada. V Evropě navíc existuje řada národních systémů. Pro výrobce vznikal problém zadávání zkoušek do různých systémů, často uplatňujících na stejný výrobek různé požadavky.

Téměř ve všech zemích EU jsou užívány systémy prokazování shody s normou. Nejznámější jsou ty, které řídí velké normalizační organizace, jakými jsou v Německu DIN, ve Francii AFNOR a ve Velké Británii BSI. Jedná se o certifikační systémy, jejichž výstupem je značka shody s normou. Vlastní systémy mají i některé odborné společnosti, jako je např. v Německu DWGV pokrývající plynové spotřebiče. V Německu je užíváno prokazování shody třetí stranou podle zákona o bezpečnosti výrobků. Podle některých expertů je i nepovinná certifikace vlastně regulací, neboť vyvolává nezbytnost zadávání zkoušek. Pro vývoz výrobků do určitých států je proto nezbytná znalost jak závazných postupů, tak i postupů vyžadovaných trhem. Již bylo uvedeno, kdy nesmí úřady činit překážky v uvádění výrobků na trh. Jiným problémem jsou však místní zvyklosti a ochota samého trhu výrobek přijmout.

Západoevropští výrobci i spotřebitelé nejsou spokojení se situací při prokazování shody s normami. Vzhledem k rozsahu přebírání EN do národních systémů dochází při porovnání s nimi v jednotlivých zemích k několikanásobnému opakování stejných procesů se stejným výrobkem a teoreticky i stejným závěrem. Z iniciativy ELSECOM vzniká jednotná evropská značka shody s EN, která by měla nahradit značky národní. Navržený systém by umožnil i zapojení subjektů z ČR do prokazování shody.